Dříteň

  První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1432, kdy byl „Janek, pacholek Mikulášóv z Dřietně vyručen z vězení z Budějovic“. V 15. a 16. století byla Dříteň v majetku rodu Malovců z Malovic, kteří sídlili na zdejší tvrzi. Jejich erb, červeně uzděný zlatý půlkůň v modrém poli, je dnes součástí znaku obce.

   Malovcům, kteří se zúčastnili českého stavovského odboje, byly roku 1622 konfiskovány majetky a spolu s jejich hlubockým panstvím odevzdány císařskému generálovi Baltazaru Marradasovi jako úhrada žoldu. Od těch dob sdílela Dříteň osudy s hlubockým panstvím. V roce 1661 od Marradasova vnuka Bartoloměje koupil Hlubokou hrabě Jan Adolf ze Schwarzenbergu. Schwarzenbergům pak patřila Dříteň až do zániku feudalismu.

   Nejvýznamnější historickou památkou obce je kulturní památka zámek Dříteň, obdélná patrová barokní budova s navazujícími hospodářskými stavbami, stojící na místě původní tvrze Malovců. Ta vyhořela a byla v letech 1668 - 1674 stavitelem Antoniem de Maggi přestavěna na zámek, který sloužil jako obydlí vrchnostenských úředníků.

   Barokní kostel sv. Dismase z r. 1691 na místě starší stavby, přestavěn v letech 1740-1760 a novorománsky upraven v 19. stol. V jeho interiéru se natáčely části komedie Zdeňka Trošky Babovřesky. Kulturní památkou je i socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1757, která původně stávala u zámku. Zachovala se i původní kovárna z roku 1855, dnes využita jako hospoda.

   Od roku 1850 je Dříteň samostatnou obcí. Místní částí:  Dříteň, Chvalešovice s tvrzí, Libív, Malešice, Radomilice, Strachovice, Velice, Záblatí, Záblatíčko s kostelem P. Marie.