Hlavatce

  První písemná zmínka o vsi (Hlawatecz), tehdy příslušné k hradu Poděhusy, se vyskytuje v Rožmberském urbáři z roku 1379.  Po zrušení poddanské závislosti na schwarzenberském  panství Libějovice se Hlavatce staly roku 1850 samostatnou obcí. Pouze v období 1943 -1945 a 1960 -1990 byla ves přičleněna k obci Sedlci.

   Zachovala se značně rozlehlá náves, ale na rozdíl od sousedních obcí je většina statků přestavěna a z původní lidové architektury blatského typu se mnoho nezachovalo. Na okraji návsi stojí kaplička, na niž je z jedné strany mariánský obraz a z druhé strany socha svatého Václava. Původní socha byla odcizena.

   O značném stáří osídlení svědčí řada archeologických nálezů v okolí. Asi 400 m jihozápadně od kóty 433 byl nalezen mezolitický kamenný nástroj. Další osídlení bylo doloženo ve střední době bronzové, době halštatské, laténské a raném středověku. Byla tu nalezena keramika z 13. – 15. stolení v poloze Hláska. Mohou signalizovat existenci zaniklé středověké vesnice ležící v bezprostředním sousedství zaniklého hradu Poděhusy.

   Okolo obce protéká Netolický potok, který tvoří páteř Zbudovských Blat a napájí zdejší soustavu rybníků, včetně Bezdreva.

   Zajímavostí je samota směrem na Olšovice, původně stanice lanovky ještě z doby Rakouska – Uherska. Lanovka měla dopravovat uhlí z místních lignitových dolů do továrny Triumf u Netolic. Celý projekt s ložisky lignitu se záhy ukázal jako podvod a zkrachoval.

   V hlavateckém lese (tzv. Písečný) byl na jednom stromě mariánský obraz. Od obrazu se říká tomuto místu „od obrázku“. Podle pověsti, když ještě nebyl v Sedlci kostel, se tu stalo velké neštěstí. Když asi v prvé polovině 18. století šlo tudy procesí se Sedlce do kostela v Němčicích, tak se prý propadlo do země.