Kostel sv. Štěpána na Bílé Hůrce

   Původně se jmenovala Větší Hůrka. Bílá dostala jméno pro odlišení od Menší Hůrky, dnes Modré Hůrky, která stojí u Hluboké a její kostel byl pravděpodobně natřen modro. Název Hůrka symbolizuje vyvýšenou polohu, která je charakteristická pro oba z velké dálky viditelné kostely. První písemné záznamy jsou z roku 1352, i když presbytář pravděpodobně pochází ze 13. století. Původní ves, která u kostela stála, zanikla v 16. století. Byla obnovena po třicetileté válce, kdy už byl kostel jmenován jako Bílá Hůrka. Od 17. století až do roku 1848 Bílou Hůrku drželi Schwarzenbergové. Kostel prošel několika přestavbami naposled větší i se zvonicí v 18. století. Fara dostala současnou secesní podobu na počátku 20. století. V osadě bývaly mimo fary, škola, hostinec i kampelička.

   Zvláštností je samostatně stojící čtyřpatrová zvonice, která patří k nejzajímavějším v Čechách. Byla rekonstruována a pravděpodobně i zvýšena o jedno patro v roce 1773. Na středověký nebo renesanční původ zvonice ukazují zachovaná střílny - okénka ve třech spodních podlažích. V současné době má dva zvony Zikmund a Marie. Vedle zvonice, stojí kaplička Panny Marie Lurdské.

   Na hřbitově byl podle historických pramenů pochován legendární "první letec" Vít Fučik (zvaný Kudlička), který prý již v polovině 18. století sestrojil funkční létající stroj, za pomoci velkých křídel a měchýřů s bahenním plynem, se kterým létal. Je zde zachováno i několik umělecky hodnotných náhrobků.

   Podle pověstí bylo návrší v pohanským kultovním místem, kam lid přinášel oběti svým bohům, ale objevili se tu i nálezy střepů s popelem svědčícím o pohřebišti. Naši křesťanští předci se na ta místa neodvažovali vstoupit, proto  chtěli stavět kostel poblíž rybníka Luského na půl cesty do Nákří. Vše co přes den postavili, bylo ale v noci záhadnými silami zbořeno a kameny přeneseny na návrší. Považovalo se to za dílo andělů a tak byl kostel postaven na místo, kde stojí dnes.