Obsah

Klášter Zlatá Koruna

Národní kulturní památka klášter Zlatá Koruna, patří k nejcennějším gotickým klášterům ve střední Evropě. Roku 1263 král Přemysl Otakar II. založil u brodu přes řeku Vltavu cisterciácký klášter původně nazývaný "Svatá trnová koruna" (Sancta spinea corona).

   Účelem byla snaha o  posílení královské moci na jihu Čech a zamezení narůstající rozpínavosti mocného rodu Vítkovců. Podle legendy založil klášter ze zbožných pohnutek. Před důležitou bitvou u Kressenbrunnu roku 1260 proti uherskému králi Bélovi IV. měl učinit slib, že za své vítězství nechá založit klášter, což se i stalo. Do jeho majetku vložil rozsáhlé majetky, jako např. Netolice a Boletickou rychtu, které dále rozmnožil významný dar Bavora ze Strakonic. Mimo to, mu král daroval i údajný trn z Kristovy koruny, jenž předtím získal od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého, od toho i název kláštera. Podle pověstí je tu tato vzácná relikvie, spolu s klášterním pokladem prý někde ukrytá dodnes. Vítkovci, kteří nelibě nesli tuto překážku své expanze, již roku 1276 klášter napadli a značně poškodili.

   Díky četným darům a hlavně také kolonizačnímu úsilí cisterciáckých mnichů se rozrostly statky kláštera v  průběhu 14. století do značného rozsahu, kdy založil na svém panství přes 100 vesnic a zasahoval tak až za Zlatou stezku na Volarsku a Prachaticku. Jeho bohatství údajně způsobilo, že se pro klášter začal užívat název Zlatá Koruna. V  roce 1420 byl klášter dobyt husity. Na tu dobu tu podle pověstí zůstala památka v podobě staré lípy, na které měli být mniši pověšeni a proto má dodnes lípa listy stočené do kornoutu jako mnišská kápě. Klášter zůstal nějakou dobu opuštěn a jeho statků se pod záminkou ochrany zmocnili Rožmberkové. Petr Vok ho nakonec prodal císaři Rudolfu II. Po Bílé hoře se Zlatá Koruna dostala do majetku Eggenberků a od roku 1719 Schwarzenberkům. Až v průběhu 18. stol. se postavení kláštera znovu zlepšilo a za opata Bohumíra Bylanského došlo k velkým stavebním úpravám.  Roku 1785 byl ale klášter jako neužitečný zrušen na základě proticírkevních reforem císaře Josefa II. Po té ho získali znovu Schwarzenberkové, v objektu zřídili lesnickou škola a později vojenské bělidlo. Od roku 1801 se v něm vyráběly bavlněné látky a sukna, pak zde byla zřízena dokonce slévárna a strojírna. V roce 1948 přešel do vlastnictví československého státu. Klášter tak chátral až do konce sedmdesátých let 20. stol. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou.

   Hlavní stavbou je chrám Nanebevzetí Panny Marie, k  němuž přiléhá dvoukřídlý konvent s  křížovou chodbou a s gotickou kapitulní síní z  konce 13. století. Nejstarší částí kláštera je malý konvent s kaplí Andělů Strážných, vystavěný v  raně gotickém slohu z 13. století. Areál kláštera byl rozdělen na opevněný hospodářský dvůr (dnešní obec) a  vlastní hrazený komplex kláštera s  opatstvím. V předklášteří se dochovalo několik dalších středověkých staveb, např. hospic, sýpka a mlýn.

   Z vnější části kláštera se stala roku 1785 vesnice a roku 2005 je historická část obce vyhlášena vesnickou památkovou zónou. V současné době je ve správě Národního památkového úřadu a nabízí dvě prohlídkové trasy. Část je využívána Jihočeskou vědeckou knihovnou jako depozitáře nejvzácnějších sbírek a tisků.

   Obec Zlatá Koruna leží na železniční trati České Budějovice – Volary. Setkávají se tady červená a modrá značka KČT a obcí prochází dálková cyklotrasa 7.EV7. Greenway RD, Vltavská. Je turistickým východištěm na Kleť a významným vodáckým střediskem na Vltavě.

GPS: 48° 51′ 18.718″N  14° 22′ 15.146″E

zobrazit v mapě

Kategorie

vesnické památkové zóny